A jak nám slunečné počasí přálo při cestě na unikátní místo PREKESTOLEN, tak nám i dnes přálo při průjezdem oblasti známe jako HARDANGERR. Jedeme neskutečnou krajinou, plnou fjordů, vodopádů, jezer a divokých potoků. Je to vždy boj, jestli při pohledech do krajiny pokračovat dále, nebo zastavit na odpočívadle, či jen tak u cesty.

Té krásy, umocněné nádherným „španělským“ počasím je tolik, že jsme dnes za celý den ujeli pouze 60 km.

Vracíme se k nádhernému vodopádu, který jsme jednou projeli pouze v mlžném oparu, protože vodopád končí přímo pod vozovkou.

Oč je krásnější příroda, o to je problematičtější cesta. Silnici tady nebylo asi vůbec jednoduché vybudovat a tak projíždíme jeden tunel za druhým, jeden most stíhá další a hlavně silnice je velmi úzká. Všichni jsou tady na to zvyklí a jsou mimořádně ohleduplní. Když už je zúžení kritické, tak se čeká v širším místě na průjezd protijedoucího. Bez té místní příslovečné tolerance by se projet nedalo a navíc místní když uhýbají, tak jsou od svodidla maximálně 10 cm, tak jsou vycvičení.

Rychlost jízdy je v Norsku kapitola sama pro sebe. Jezdí se obecně velmi pomalu. V obci většinou třicítkou, maximálně padesátkou. Mimo obec v horách, na úzkých vozovkách maximálně šedesátkou. Když už je hodně rovný a přehledný úsek, tak je maximum osmdesátka. Rychleji se zde skutečně nejezdí. Včera nás dokonce stavěla policie. No krve by se ve mně nedořezal, když zvedl ten hošan ruku a naznačil mi, kde zaparkovat. Pokuty jsou tady totiž v řádu několika tisíců a nezřídka se dostanou na desetitisíce. Fakt nepřeháním. Smlouvání může být chápáno jako nabádání k přijetí úplatků, takže nepřipadá v úvahu. Blonďatý borec nám tedy pokynul ke krajnici, přistoupil k otevřenému oknu, vyžádal si řidičák a pak už nám jen podával informace, že se momentálně nacházíme v jedné z nejkrásnějších krajin Norska, že počasí jsme si lepší přát nemohli a že si to tu určitě užijeme. Jen nemáme spěchat, abychom něco nepřehlédli. No a vrchol všeho spočívá v tom, že to nebylo z nedostatku jiné práce, protože oni stavěli všechny, aby je přivítali ve svém kraji. No to mě tedy dostali. Já si crknul a ono šlo o soudružskou „návštěvu“. Ale když jsem zklidnil tep, tak jsme museli zkonstatovat, že to bylo milé a příjemné. Kdyby tak jednaly i ty norské baby na sociálních úřadech, tak by nebylo tolik zabavených dětí J.

No nic jdu spát. Je více než jedenáct večer a venku je světlo jako u nás v pošmourném odpoledni. Ještě že máme v autě všude zatemnění, protože jinak bychom se asi nevyspali.

Probuzení do dalšího nádherného dne. Podle mínění odborníků před odjezdem jsme byli upozorněni, že možná zažijeme i kousek sluníčka, ale teploty že v květnu určitě nepřekročí 15 stupňů. No a to že místní vytáhli kraťasy a tričenka s krátkými rukávy není nic divného, oni jsou v tom neskuteční, ale že jsme naměřili 24 st. a obloha byla bez mráčků, to už je dílo. Už chápu to staré známé hlášení při předpovědi počasí : „tlaková výše nad skandinávii….“. Neskutečné, úžasné, posilující a vše v krásné proměňující sluníčko. Skutečně, když je modro nad hlavou, tak je vše neskutečně krásné a optimistické. Fotky vypadají jak z katalogu (no ne ty mé, já jsem jen amatér), každý výhled je nezapomenutelný. Ale dost už, však to známe všichni i z našich zeměpisných šířek.

Vyrážíme dále na sever z města Odda a přijíždíme do Voss. Tady se s Vlastou rozhodneme udělat 100 km zajížďku do pobřežního „velkoměsta“ Bregen. Naši parťáci se rozhodli tam nejet a tak vyrážíme sami.

Do Bregenu přijíždíme odpoledne a po lehkém tápání se nám podaří zaparkovat v přístavu, v bezprostřední blízkosti vyhlášené atrakce barevných domků.

Norové si umějí sluníčka užívat víc než kdokoliv jiný a tak venkovní zahrádky před restauracemi přetékají návštěvníky. A jak jsem již psal, všichni jsou v letním oděvu. Chtěl jsem si vzít přes ramena svetřík, ale připadal bych si mezi těmi vítači léta nějak nepatřičně. Ve městě jsme strávili pěkné dvě hodinky. Prohlídli jsme si ony známé barevné domky i z druhé strany, navštívili pár designových prodejen a pochopili jsme, že tady si tedy nic nekoupíme. Např. pěkná teplá deka – ruční práce – 10.000,- Kč, designový hrníček s podšálkem 1500,- Kč, svetřík s norským vzorem tj. sobíci apod. 7.500,- Kč. No nekupto. Co jsme si však nedali ujít, bylo po dlouhé době vynikající italské presičko. No italské asi ne, ale i Norové ho umí báječně. Na večer se vracíme do Voss a máme toho celkem dost.